Architektura

Museum Fotoatelier Seidel, nákresSecesní dům s ateliérem Josefa a Františka Seidelových je výjimečnou památkou z dějin fotografie v českých zemích i ve světě. Už zdálky návštěvníky upoutá originální architektonické řešení ateliéru.

Dům č.p. 272 byl postaven v roce 1905 místo původního dřevěného ateliéru, který již neodpovídal nárokům na moderní fotografický provoz. Původně byl dům postaven pouze za účelem fotografického provozu a k bydlení byl určen sousední domek č.p. 260, v němž je nyní pokladna. Až po smrti Josefa Seidla se začalo bydlet v obou domech.

Ve zvýšeném přízemí zákazník nejprve přišel do přijímací kanceláře, ve které seděl též retušér, ale také účetní, a zde si sjednal termín focení, výrobu konkrétních pohlednic z nabídkového katalogu či objednal fotografování pro nějakou konkrétní příležitost. V dolní části domu byly též místnosti, do kterých běžný zákazník neměl přístup, jako kopírna denním světlem, místa určená pro archivaci negativů a zakázek, a místnosti sloužící především pro výrobu pohlednic.

Museum Fotoatelier Seidel, interiérZákazník, který se přišel vyfotografovat, vystoupal pak do druhého patra, kde nejprve počkal v předpokoji samotného ateliéru. Tato místnost, stejně jako ostatní místnosti sloužící pro styk se zákazníkem byla, jak odborná literatura doporučovala, opatřena velmi bohatou výmalbou. Historické fragmenty těchto výmaleb zůstaly pro ilustraci zachovány a zbytek stěn ozdobily nové malby podle původních šablon. Stěny i stropy byly tak pestré proto, aby se zákazníci čekající na fotografování příjemně naladili a neměli pak strnulé výrazy tváře. Je nutné si uvědomit, že před sto lety bylo totiž fotografování skutečnou událostí a mnozí přicházeli do ateliéru poprvé v životě.

Museum Fotoatelier Seidel, interiérNa vyzvání fotografa mohl zákazník vstoupit do samotného ateliéru, který je beze sporu nejdůmyslněji postavenou místností celého domu.  Jeho střecha je vytvořená z vroubkovaného skla, které propouští světlo tak, aby fotografovaní neměli ve tvářích stíny. Střecha byla tehdy objednána u firmy C. H. Ulrich v Berlíně-Charlottenburgu za cenu 2 300 marek, což byly tehdy nemalé peníze. Součástí dnešní expozice jsou také dochované fotoaparáty, ale též nábytek a dokonce i koberec, kterých se pro focení v tehdejším ateliéru využívalo

Museum Fotoatelier Seidel, interiér
Dům z roku 1905 je stále zařízený tak, jak v něm fotografové pracovali a žili - jejich domácnost připomíná ložnice a obývací pokoj. Interiér zdobí řada autentických prvků, pozornost vzbuzují například akustické trubky propojující jednotlivé místnosti, jimiž lidé mezi sebou komunikovali. Atmosféru domu dotváří restaurovaný nábytek, lustry či lampy. Rekonstrukce se dočkala též zahrada před domem i za ním, kterou podle dobových dokumentů dokonce doplnily stejné květiny, zelenina a bylinky.